Nikdo nemá návod na skutečný život. Ani já ne. Všichni chceme pro sebe a naše děti to nejlepší, chceme dělat něco jinak než naši rodiče, něco zase s radostí opakujeme. Kdo se vydal jinou cestou, hledá všude možně inspiraci a návody na spokojený život, jednoduchou výchovu a harmonické partnerství. Dle mého nic takového neexistuje. Vše potřebuje občas pročistit nějakou tou bouří a restartovat systém, aby nové věci a postupy mohly nahradit ty staré. Vždy se však hodí motivující citáty nebo jednoduché poučky pro hladší cestu k těmto ideálům.
Nedávno jsem v jedné skupině na Facebooku narazila na báječně jednoduchý návod, který lze aplikovat snad na všechny oblasti života. Můžeme je vztáhnout k manželství, partnerství, k výchově nebo i k zaměstnancům či zaměstnavatelům. Co je ale potřeba vědět k úspěšné aplikaci tohoto návodu je, že by se jím měli řídit obě zúčastněné strany. Proto jsem požádala jeho autorku Štěpánku Tetourovou o jeho sdílení a šíření do všech končin vesmíru. Paní Štěpánka spolupracuje s AFS mezikulturní programy o.p.s. a díky zkušenostem s rozdílnými lidmi dokázala vytvořit tento manuál. Myslím si, že je velmi trefný a respektující pro obyčejný život obyčejného člověka, za kterého se považuji.
Děkuji Štěpánce za možnost sdílení.
ŽIVOT A PRÁCE S ROZDÍLNÝM ČLOVĚKEM
Od zlatého pravidla k platinovému
Zlaté pravdilo funguje dobře pro podobné lidi, ale ne pro rozdílné. Pro rozdílné lidi je vhodné platinové pravidlo.
Zlaté pravidlo: Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim. Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte s nimi.
Platinové pravidlo: Nečiňte liným to, co nechtějí, abyste jim činili. Jednejte s ostatními tak, jak oni chtějí, abyste s nimi jednali.
Od vcítění ke kladení otázek a naslouchání
Snaha o vcítění funguje dobře pro podobné lidi, ale nemusí dobře fungovat pro rozdílné. Pro rozdílné lidi je vhodné kladení otázek a naslouchání.
Od příjemného k poučnému
Spolupráce s podobným člověkem bývá příjemná, spolupráce s rozdílným poučná. Vyhýbáme-li se spolupráci s rozdílným člověkem, protože bývá nepříjemná, zříkáme se skutečného učení a nedočkáme se příjemného pocitu z toho, že jsme se něco nového naučili.
Od obvyklého k neobvyklému
Spolupráce s rozdílným člověkem je plná překvapení. To, co je obvyklé pro nám podobné lidi, nemusí být obvyklé pro rozdílného člověka. Člověk musí být připraven uvěřit i neuvěřitelnému, ale současně nezapomínat ověřovat si, jestli člověk opravdu dobře rozuměl.
Změna, která někomu prospěje a ostatním neuškodí, stojí za zavedení
Změny, které prospějí jen někomu, ale ostatním neuškodí, jsou projevem vstřícnosti a mají potenciál zlepšovat mezilidské vztahy.
Abych něco získal, musím občas něco pustit
Řadu zlepšení není možné udělat, pokud se něčeho nevzdám. Zlepšení současného stavu nebo vyřešení problému většinou nelze dosáhnout, pokud se ničeho ze současného stavu nechceme vzdát.
Od nepříjemných pocitů a odsuzování k „pročilkování“ a pochopení
Při setkání s odlišným člověkem se nemusíme cítit dobře. Odlišnost náš může znervózňovat. Otázka je proč? Když najdeme odpověď, můžeme najít i cestu, jak se cítit lépe. Je třeba počítat s tím, že vzájemné odlišnosti mohou vést k situaci, kdy se lidé cítí omezováni nebo ohrožováni. V této situaci je třeba, aby obě strany věnovaly stejné úsilí v řešení tohoto problému, klidně přibrali do party prostředníka, a společně hledali i neobvyklá řešení, která mají šanci fungovat. Pročilkování může pomoci k vytřízení nesmyslných požadavků na lidi v okolí.
Pozn.: Pročilkování – opakování kladení otázky proč?
Proč nechci ten oběd? Nechutná mi.
Proč ti ten oběd nechutná? Jsou tam houby.
Proč mi vadí houby? Protože mají nepříjemnou strukturu. …
Od předělevání k respektu
Rozdílnost mohou vést k tomu, že člověk začne bojovat za to, co vyhovuje jemu a začne rozddílnému člověku vnucovat svůj životní styl. Začne se snažit rozdílného člověka předělávat bez ohledu na jeho možnosti, začne rozdílné fungování negativně nálepkovat. Vybudovat respekt, ke kterému je nutná i důvěra, vyžaduje úsilí a často vyžaduje i přehodnocení našich požadavků na druhé lidi (nežádat nesmyslné věci, nežádat ani moc, ani málo)
Od hanění ke vzájemnému doplňování
Je fajn vědět, co je pro druhého člověka typické – co umí a co neumí. Pak se mohou snáze vyhnout naštvání, když pro mě neudělá to, co moc neumí a raději od něj žádat to, co dobře umí. Pak je šance vybudovat rovnováhu mezi ber a dávej a vybudovat dobré vztahy.
Od zdánlivé ke skutečné pomoci
To, co jí mohu vnímat jako „pomoc“ nemusí pro příjemce pomocí být. Chci-li pomáhat, tak způsobem, který příjemce jako pomoc vnímat bude ať hned, nebo po čase.
